Wi-Fi zásuvka se připojí k routeru, který má domácnost stejně doma, a funguje do pěti minut.
Zigbee žárovka potřebuje navíc hub, párovací proceduru a vlastní aplikaci. Rozdíl mezi oběma protokoly ale nekončí u prvního nastavení. Naplno se ukáže až s desátým, dvacátým a třicátým zařízením v síti.
Spotřeba: kde se rozdíl pozná nejvíc
U napájeného zařízení, tedy žárovky nebo zásuvky, spotřeba na komunikaci nerozhoduje. Obě běží z elektrické sítě, rozdíl v miliwattech na rádiový přenos se v účtu za elektřinu neprojeví. Jinak je to u bateriových kusů: čidel pohybu, dveřních senzorů, termostatických hlavic. Zigbee zařízení komunikují úsporně, ozvou se jen tehdy, když mají co hlásit, a mezitím spí. Wi-Fi zařízení musí s routerem udržovat stabilnější spojení, aby se do sítě průběžně hlásilo, a to baterii vybíjí rychleji.
V praxi to znamená, že bateriové čidlo na Zigbee obvykle vydrží mezi výměnami baterie déle než srovnatelné čidlo na Wi-Fi. Přesný rozdíl v měsících se liší podle modelu, velikosti baterie a toho, jak často čidlo hlásí, takže konkrétní číslo má smysl hledat až v dokumentaci vybraného kusu, ne jako obecné pravidlo napříč výrobci.
Zátěž domácí sítě: kdo platí za desítky zařízení
Tady je rozdíl mezi protokoly nejvýraznější. Wi-Fi zařízení se hlásí přímo k domácímu routeru, a ten musí s každým z nich udržovat spojení, přidělovat mu adresu a průběžně ověřovat, že je pořád na síti. Router dodaný poskytovatelem internetu bývá navržený na běžný provoz domácnosti, na notebooky, telefony a televizi, ne na tři desítky drobných zařízení navíc.
Zigbee zařízení naopak vytvářejí vlastní síť mimo domácí router. Komunikují mezi sebou a s hubem, router o nich neví vůbec. Desítka Zigbee žárovek proto domácí router nezatíží o nic víc, než by ho zatížila jedna. Zátěž se přesune na hub, ten je ale na tenhle typ provozu navržený a desítky zařízení zvládá bez potíží. Praktický důsledek je jednoduchý. Domácnost, která plánuje jen pár Wi-Fi kusů, se zátěží routeru řešit nemusí. Jakmile se blíží k desítkám zařízení, vyplatí se ve správě routeru zkontrolovat počet aktuálně připojených klientů a porovnat ho s doporučeným maximem výrobce. U Zigbee se stejná otázka posouvá k hubu, ne k routeru, a týká se jí až s podstatně vyšším počtem zařízení.
Jak se obě sítě chovají s přibývajícími zařízeními
Rozdíl mezi hvězdicovou a mesh topologií se projeví nejvíc až v čase, ne hned po nákupu prvního kusu. U Wi-Fi komunikuje každé zařízení přímo s routerem, síť má tedy tvar hvězdy s routerem uprostřed. Přidávání dalších zařízení znamená jen víc paprsků k tomu samému středu, žádné zařízení druhému nepomáhá.
Zigbee síť naopak houstne a zpevňuje se s tím, jak přibývají napájená zařízení, protože každá nová žárovka nebo zásuvka zároveň funguje jako opakovač signálu pro ostatní. Desáté zařízení proto Zigbee síti spíš prospěje, zatímco desáté Wi-Fi zařízení jen přidá dalšího klienta, o kterého se musí postarat stejný router jako o všechny předchozí.
Tenhle rozdíl se nejvíc pozná ve větším bytě nebo domě s víc podlažími. Wi-Fi signál v odlehlé místnosti závisí čistě na výkonu routeru a na tom, kolik zdí musí projít. Zigbee zařízení v podobné místnosti může signál doručit přes sousední routery v síti, i když je od hubu vzdálené víc, než by samo dosáhlo.
Proč Zigbee potřebuje hub a Wi-Fi ne
Wi-Fi zařízení se domluví přímo s routerem, který má domácnost stejně doma. Žádná další krabička není potřeba, aplikace zařízení najde samo přes domácí síť během párování.
Zigbee funguje jinak. Potřebuje centrální jednotku, která drží síťové klíče, přiděluje adresy jednotlivým zařízením a překládá povely mezi nimi a telefonní aplikací. Bez hubu se Zigbee žárovka nezapne, nemá s čím komunikovat.
Hub bývá buď samostatná krabička, nebo součást chytrého reproduktoru či displeje, který má domácnost doma z jiného důvodu. To druhé snižuje vstupní náklady na první krok, znamená to ale závislost na tom, jestli konkrétní zařízení roli hubu skutečně zvládá a jestli ji výrobce v budoucnu nepřestane podporovat. Tahle povinná mezikrabička je zároveň hlavní důvod, proč se u Wi-Fi dá začít okamžitě a u Zigbee je potřeba nejdřív jedno rozhodnutí navíc: jaký hub, od kterého výrobce, a s jakou aplikací.
Co se stane, když vypadne internet
Wi-Fi zařízení bez hubu obvykle komunikuje se serverem výrobce, i když se přepíná lokálně v domácí síti. Řada levnějších modelů posílá povel přes cloud i tehdy, když se telefon a zásuvka nacházejí ve stejné místnosti. Bez internetu se pak aplikace tváří, že zařízení není dostupné, i když fyzicky funguje.
U Zigbee záleží na hubu, hub s lokálním řízením umí vyhodnocovat automatizace i bez připojení k internetu, protože pravidla běží přímo u zařízení doma. Ne každý hub to ale umí, část výrobců i tady spoléhá na výpočet na svém serveru. Jestli konkrétní hub zvládá provoz bez internetu, se ověřuje v jeho dokumentaci, ne podle toho, že jde o Zigbee zařízení. Rozdíl tedy neplyne přímo z protokolu, ale z toho, co si k němu člověk koupí. Wi-Fi zařízení bez hubu je prakticky vždy odkázané na cloud výrobce. Zigbee dává šanci na lokální provoz, ale jen s hubem, který to skutečně umí.
Existují i Wi-Fi huby, které stejnou lokální logiku nabízejí, takže rozdělení není absolutní. Kdo hledá nezávislost na internetu, se ale u Wi-Fi zařízení bez hubu spoléhá čistě na to, co výrobce umí přímo v samotné žárovce nebo zásuvce, a to bývá minimum. U Zigbee je hub povinnou součástí instalace od začátku, takže otázka lokálního provozu se řeší už při výběru hubu, ne až dodatečně.
Cena celé instalace, ne jedné žárovky
Porovnávat cenu jedné Zigbee žárovky s jednou Wi-Fi žárovkou dává zkreslený obrázek. Wi-Fi žárovka funguje sama. Zigbee žárovka potřebuje k sobě hub, který se platí jednou a pak slouží celé síti zařízení.
Pro pár kusů proto vychází levněji Wi-Fi. Hub by se u tří žárovek nikdy nezaplatil, protože jeho pořizovací cena převáží nad tím, co by ušetřil na jednotlivých zařízeních. S rostoucím počtem zařízení se poměr obrací. Konkrétní ceny se mění podle výrobce a modelu, takže srovnání má smysl počítat vždy pro vlastní plánovaný počet zařízení, ne podle jediné položky v e-shopu. Druhý faktor, který cenu ovlivňuje nepřímo, je výdrž baterií u bateriových kusů. Čidlo, které se vyměňuje jednou za rok, stojí v čase míň práce i peněz za baterie než čidlo, které je potřeba dobíjet nebo měnit v kratších intervalech.
Třetí faktor je router samotný. Domácnost, která na Wi-Fi nastaví desítky zařízení a zjistí, že jí router nestačí, řeší nečekaný výdaj za výkonnější model nebo mesh systém, o kterém na začátku nepočítala. Tenhle náklad se v porovnání cen jednotlivých žárovek neobjeví, dokud síť nezačne vypadávat.
Dosah a rušení v panelovém domě
Obě technologie běží ve stejném pásmu 2,4 GHz, takže obě řeší podobný problém: v husté zástavbě s desítkami sousedních sítí na dosah může docházet k rušení. Zigbee síť se s tím vyrovnává volbou kanálu vzdáleného od kanálu domácí Wi-Fi. Domácí Wi-Fi síť samotná řeší podobné rušení přesunem na méně vytížený kanál, případně na vyšší pásmo, pokud ho router podporuje. Rozdíl je v tom, kdo výpadek pozná jako první a jak moc na ostatní zařízení dosáhne. Zigbee vytváří vlastní mesh síť nezávislou na routeru, takže výpadek domácí Wi-Fi sám o sobě neznamená výpadek Zigbee čidel, a naopak. Kdo má doma obě technologie, řeší ve skutečnosti dvě oddělené sítě se dvěma nezávislými zdroji možných problémů, ne jednu společnou závislost.
Typický scénář v panelovém domě vypadá takhle. Ve večerní špičce, kdy má nejvíc sousedů zapnutý vlastní router, zpomalí nebo občas vypadne Wi-Fi zařízení, protože si soutěží o stejné pásmo s desítkami cizích sítí. Zigbee čidlo ve stejný okamžik funguje dál, pokud má hub nastavený kanál mimo ten přetížený. Poznamenat si, kdy přesně k výpadku dochází, a porovnat to s provozem v okolí pomůže rozeznat, jestli za problém může konkrétní zařízení, nebo přetížené pásmo jako takové.
Kdy se hodí Wi-Fi a kdy Zigbee
Wi-Fi dává smysl pro pár kusů, kdy se hub nevyplatí, a u zařízení s velkým datovým tokem, hlavně u kamer, které stejně potřebují napájení a širokou datovou propustnost. Nájemník, který chce vyzkoušet první chytrou zásuvku bez závazku, sáhne nejčastěji právě po Wi-Fi. Zigbee se vyplatí ve chvíli, kdy domácnost plánuje víc než pár zařízení, hlavně bateriových čidel, kde jde o výdrž baterie a o nezávislost na kapacitě domácího routeru. Hub, který se u tří žárovek nevyplatí, se u dvaceti zařízení zaplatí rychle, protože ušetří zátěž routeru a delší výdrž baterií se v čase projeví.
Rozhoduje i to, jak moc člověk plánuje dopředu. Kdo ví, že chce automatizovat celý byt, ušetří si přechod tím, že začne rovnou hubem a Zigbee čidly. Kdo teprve zkouší, jestli mu chytrá domácnost vůbec sedí, riskuje u Zigbee zbytečný výdaj za hub, který nakonec nevyužije. Kombinace obou je v praxi běžná a rozumná. Kamera na Wi-Fi, protože potřebuje přenášet obraz, čidla, žárovky a spínače na Zigbee, protože jde o desítky bateriových kusů, kde se úspornost skutečně projeví. Širší přehled, jak se protokol vybírá společně s ekosystémem a hubem, popisuje úvodní text o systémech chytré domácnosti.
Konkrétní příklad z praxe: domácnost, která začíná dvěma zásuvkami a jednou žárovkou v obýváku, si Zigbee hub nekoupí, dokud neví, že chce pokračovat dál. Ve chvíli, kdy plán roste na celý byt s čidly do každé místnosti, se hub vyplatí pořídit dřív, než se koupí desátá Wi-Fi žárovka, protože přechod na Zigbee později znamená vyměnit už koupená zařízení, ne jen přidat hub k nim.
Nájem, byt, dům: kde protokol hraje větší roli
V malém bytě s pár místnostmi je rozdíl mezi Wi-Fi a Zigbee míň citelný, protože i Wi-Fi router bez potíží pokryje celou dispozici a počet zařízení zůstává nízký. V nájmu navíc obě technologie fungují stejně dobře z pohledu stěhování, žárovka nebo zásuvka na kterémkoli z obou protokolů se dá odmontovat a vzít s sebou.
V rodinném domě s víc podlažími se rozdíl zvětšuje. Wi-Fi signál musí zvládnout zdi a stropy sám, zatímco Zigbee síť s dostatkem napájených zařízení po cestě dokáže dosah efektivně prodloužit. Domácnost, která řeší čidla v suterénu, na půdě nebo v odlehlé části zahrady, proto u Zigbee řeší jiný typ problému než u Wi-Fi: ne výkon jednoho routeru, ale rozmístění napájených zařízení, která signál po cestě přeposílají.
Na co si dát pozor
Než se člověk rozhodne postavit celou domácnost na jednom protokolu, vyplatí se vyzkoušet pár kusů a sledovat, jak se síť chová po pár týdnech provozu, ne jen první den po rozbalení.
Hub je bod, na kterém stojí celá Zigbee instalace. Před nákupem se vyplatí ověřit u výrobce, jaká zařízení skutečně podporuje, jestli zvládá provoz bez internetu a jestli dostává pravidelné aktualizace firmwaru.
U Wi-Fi zařízení zase platí, že čím víc jich přibývá, tím dřív se vyplatí zkontrolovat, kolik klientů zvládne domácí router bez výpadků, a případně řešit oddělenou síť pro chytrá zařízení nebo výkonnější router.
Shrnutí
Pro pár zařízení vychází jednodušeji a levněji Wi-Fi. S rostoucím počtem, hlavně u bateriových čidel, se vyplatí Zigbee a hub, který k němu patří. Většina domácností nakonec skončí u kombinace obou: kamery a pár zásuvek na Wi-Fi, zbytek na Zigbee, ne u čistě jednosměrného řešení.
