Zámek na Z-Wave stojí obvykle víc než srovnatelný zámek na Zigbee, a přesto ho výrobci zabezpečovací techniky volí častěji. Rozdíl není v tom, který protokol je lepší obecně, ale v tom, na jaké vlastnosti sázejí. Kdo řeší, čím vybavit dům, narazí na tuhle volbu dřív nebo později u každé kategorie zařízení zvlášť.

Frekvence: dvě pásma, dva různé kompromisy

Zigbee běží na 2,4 GHz, stejném pásmu jako domácí Wi-Fi, takže o kanál soutěží se sítí, kterou má vedle sebe skoro každá domácnost. Z-Wave jede pod jedním gigahertzem, v Evropě na 868,42 MHz, kam Wi-Fi ani Zigbee vůbec nedosáhnou. Princip obou pásem a to, proč se Z-Wave kvůli tomu váže na konkrétní region, rozebírají podrobně samostatné texty o Zigbee a Z-Wave. Pro srovnání stačí vědět, že Zigbee vsází na univerzálnost pásma bez regionálního omezení, Z-Wave na klid od rušení za cenu vázanosti na Evropu, respektive Severní Ameriku.

Kombinaci obou protokolů to řeší samo, aniž by o to musel někdo pečovat: Zigbee a Z-Wave si navzájem nekonkurují o kanál, protože běží každý jinde. Když se obě sítě potkají v jedné domácnosti, netrpí kvůli sobě navzájem, jen každá zvlášť podle toho, co ruší zrovna její vlastní pásmo.

Dosah a rušení v praxi

Katalogové metry berte u obou protokolů jako laboratorní čísla bez překážek, skutečná spolehlivost se pozná až po pár týdnech provozu v konkrétní dispozici, ne z čísla na krabici. Rozdíl mezi Z-Wave a Zigbee je tu spíš kvalitativní: nižší frekvence pomáhá Z-Wave projít tlustší zdí nebo stropem mezi patry, Zigbee stejný handicap dohání hustotou sítě, čím víc napájených zařízení přibývá, tím míň záleží na dosahu jednoho skoku.

S rušením je to obráceně. Zigbee sdílí přeplněné pásmo s Wi-Fi, takže v panelovém domě s desítkami sousedních sítí na dosah pomůže zvolit kanál dál od domácího routeru. Z-Wave na tenhle problém prakticky nenaráží, protože pod gigahertzem mu skoro nic nekonkuruje. V husté zástavbě proto Z-Wave obvykle drží stabilní spojení bez zásahu do nastavení, Zigbee o něco víc pozornosti při instalaci vyžaduje, hlavně hned na začátku, kdy se volí kanál. Kdo si není jistý, jak si protokol poradí s konkrétní dispozicí, udělá dobře, když si před nákupem celé sady koupí jeden kus a otestuje ho v nejhůř dostupné místnosti. Zjistit slabé místo sítě na jednom zařízení vyjde levněji než na deseti a router nebo opakovač jde u obou protokolů dokoupit dodatečně, aniž by se muselo měnit cokoli v už fungující síti.

Mesh síť: kdo počítá trasu signálu

Oba protokoly staví na mesh síti, kde napájená zařízení přeposílají signál dál a síť se s jejich přibýváním zpevňuje. Klíčový rozdíl je v tom, kdo trasu počítá. U Zigbee si ji hledá každé zařízení samo a při výpadku routeru se síť sama přeorganizuje za běhu. U Z-Wave trasu spočítá centrála a zařízením ji jen předá, s omezením na čtyři skoky, aby výpočet zvládl i jednoduchý procesor v hubu. Jak přesně obě metody fungují, popisují detailně samostatné texty o Z-Wave a Zigbee.

Pro provoz z toho plyne jeden praktický rozdíl, po přesunu nábytku nebo přidání víc zařízení najednou se u Z-Wave vyplatí ručně spustit takzvané léčení sítě. U Zigbee se topologie přeskládá sama, i když u rozsáhlejší instalace postupně a ne vždy hned.

Kolik zařízení síť unese

Tady je rozdíl nejkonkrétnější, protože jde o čísla, ne jen o princip.

Zigbee teoreticky adresuje přes 65 000 zařízení, ale reálný limit určuje paměť a firmware konkrétního hubu, ne protokol samotný. Z-Wave má strop pevně daný specifikací: klasická síť unese 232 zařízení včetně centrály, bez ohledu na to, jaký hub zrovna používáte. U Zigbee je tedy limit nepředvídatelný a záleží na výrobci hubu, u Z-Wave je to jedno číslo, se kterým se dá počítat dopředu bez ohledu na značku centrály.

Pro srovnání to prakticky znamená jedno: běžný byt nebo rodinný dům se ke stropu ani jednoho z protokolů zdaleka nepřiblíží. Rozdíl se stane skutečně relevantní až u instalace, která pokrývá víc bytových jednotek na jedné centrále, tam už se pevný strop 232 zařízení u Z-Wave dá spočítat dopředu a naplánovat podle něj, zatímco u Zigbee závisí na tom, kolik toho konkrétní hub reálně unese.

Certifikace: kdo garantuje, že spolu zařízení promluví

Tady leží asi nejpraktičtější rozdíl mezi oběma protokoly, důležitější než samotná čísla o frekvenci nebo kapacitě sítě. Z-Wave Alliance testuje interoperabilitu jako podmínku pro udělení označení Z-Wave, takže výrobce nemá možnost obejít ji tichou dohodou s vybranými partnery. U Zigbee test pod Connectivity Standards Alliance ověří, že zařízení mluví protokolem podle specifikace, ale nerozhoduje, jestli ho konkrétní hub pustí dovnitř se všemi funkcemi, nebo jen s omezenou sadou.

Kupujícímu se tenhle rozdíl ukáže až po instalaci, ne v obchodě. Míchat značky u Z-Wave je bezpečnější sázka, protože je to podmínka certifikace, ne dobrá vůle výrobce. U Zigbee se stejný experiment může povést bezezbytku, nebo skončit u zařízení, které sice svítí a zhasíná, ale scény, plánovač nebo vlastní název už mu chybí. Domácnost, která plánuje kombinovat víc značek najednou, riskuje takové nemilé překvapení spíš na Zigbee straně.

Cena a dostupnost v Česku

Vynucená certifikace má svou cenu. Vývoj i samotná zařízení na Z-Wave vycházejí dráž a nabídka v Česku je užší než u Zigbee, hlavně u jednoduchých kategorií jako žárovky nebo zásuvky. Zigbee naopak těží z toho, že do něj investuje víc výrobců napříč cenovými hladinami, takže výběr je širší a ceny nižší, obzvlášť u osvětlení a bateriových čidel.

Rozdíl se ale mění podle kategorie zařízení. U zámků, čidel zabezpečení a sirén nabídka na Z-Wave není o tolik užší, protože právě tam se protokol soustředí. U dekorativního osvětlení nebo levných zásuvek je rozdíl v ceně i výběru citelnější a Zigbee tam obvykle vychází výhodněji. Konkrétní ceny jednotlivých modelů se mění a liší se podle výrobce, takže smysl má porovnávat je vždy pro plánovanou sadu zařízení, ne podle jednoho kusu v akci.

Dostupnost v českých e-shopech se u obou protokolů postupně mění. Zigbee zařízení najde člověk běžně i v kamenných obchodech s elektronikou, Z-Wave zůstává spíš doménou specializovaných prodejců zabezpečovací techniky a systémových integrátorů. Kdo řeší jen pár kusů, sáhne u Zigbee snáz i bez objednávky ze zahraničí, u Z-Wave se vyplatí počítat s delší dodací dobou u méně běžných kategorií. Rozdíl je i v tom, co k zařízení dostanete navrch. Specializovaný prodejce zabezpečovací techniky u Z-Wave často nabídne i instalaci nebo konzultaci výběru, což se promítá do ceny, ale snižuje riziko koupě nekompatibilního kusu. U Zigbee kupovaného v běžném e-shopu s elektronikou zůstává výběr kompatibilního zařízení většinou na zákazníkovi, cena je nižší, ale konzultace s někým, kdo zná limity konkrétního hubu, bývá vzácnější.

Zabezpečení: podobná úroveň, jiný důraz

Oba protokoly dnes šifrují AES-128 a historicky měly stejnou slabinu, předání klíče při párování, ne matematiku šifrování samotnou. Rozdíl je ve vynucení napříč trhem: u Z-Wave je bezpečnostní rámec S2 od roku 2017 povinnou součástí certifikace, u Zigbee záleží na tom, jestli konkrétní zařízení skutečně staví na verzi 3.0, ne na starším a méně bezpečném profilu. Mechanismus obou řešení popisují detailně texty o Z-Wave a Zigbee.

V praxi se u obou protokolů útočník o samotné šifrování ani nepokouší, matematika za ním je příliš pevná na to, aby se vyplatila. Slabina bývá jinde: účet s továrním heslem, který nikdo nezměnil, firmware, který roky nedostal aktualizaci, nebo cizí krabička připojená do sítě bez kontroly, odkud se vlastně vzala. Konkrétní kroky, jak tomu předejít, shrnuje text o zabezpečení chytré domácnosti.

Kdy zvolit Z-Wave a kdy Zigbee

Z-Wave dává smysl tam, kde má spolehlivost přednost před cenou. Zámky, čidla zabezpečení, detektory kouře a úniku vody patří mezi kategorie, kde selhání kvůli výpadku sítě něco reálně ohrozí, ne jen otravuje. Klidnější rádiové pásmo a povinná certifikace jsou přesně ty dvě vlastnosti, kvůli kterým se u bezpečnostních prvků vyplatí připlatit.

Zigbee je naopak volba pro místnosti, kde rozhoduje počet kusů a cena za jeden z nich. Osvětlení, dekorativní zásuvky a bateriová čidla pohybu v běžném provozu, kde občasný výpadek nikoho neohrozí, jsou přesně ta kategorie, kde se širší nabídka Zigbee promítne do konečného účtu nejvíc.

Kdo staví chytrou domácnost od nuly a zatím neřeší žádnou bezpečnostní kategorii, může začít čistě na Zigbee a Z-Wave přidat později, až přijde na řadu zámek nebo čidlo úniku vody. Obrácený postup, tedy stavět celou domácnost na Z-Wave kvůli osvětlení a zásuvkám, se prodraží zbytečně, protože právě tam nabízí Zigbee nejširší a nejlevnější výběr.

Míchání obou protokolů v jedné domácnosti

Kombinace Z-Wave a Zigbee v jedné domácnosti je běžná a nic si navzájem neruší, protože každý běží v jiném pásmu. Prakticky ale jde o dvě sítě, které je potřeba spravovat, ne o jednu. Nejjednodušší cesta je centrála, která umí obsluhovat oba protokoly zároveň, dnes běžné u víceprotokolových hubů na trhu, včetně řešení postavených na Home Assistant s odděleným Zigbee a Z-Wave adaptérem. Bez takové centrály zbývají dvě oddělené sítě se dvěma aplikacemi, a propojit je do jedné automatizace, třeba scénu, kde zámek na Z-Wave při odemknutí rozsvítí žárovku na Zigbee, jde jen přes platformu, která obě sítě vidí najednou.

Druhá věc, na kterou se vyplatí myslet, je konzistence u zabezpečení.

Když dům postavíte na tom, že zámek a čidla úniku vody běží na Z-Wave kvůli vynucené certifikaci, nemá smysl nechat jedno klíčové čidlo, třeba dveřní senzor u vstupu, na Zigbee jen proto, že bylo zrovna levnější. Rozdílná jistota kompatibility mezi značkami se pak týká právě té části domácnosti, kde na tom nejvíc záleží. Bezpečnostní řetězec má smysl držet na jednom protokolu, doplňkové pohodlí klidně na druhém.

Kdo řeší tuhle kombinaci od nuly, najde širší kontext výběru systému v úvodním přehledu systémů chytré domácnosti a v porovnání Zigbee s Wi-Fi, pokud zvažuje i čistě bezdrátovou variantu bez dalšího protokolu. Konkrétní příklad z praxe: dům s alarmem, dveřním zámkem a čidly úniku vody dává smysl postavit na Z-Wave, protože selhání kterékoli z těchto věcí něco reálně ohrozí. Stejný dům může mít osvětlení celého přízemí na Zigbee, protože tam jde hlavně o pohodlí a cenu, ne o bezpečnost. Domácnost bez zámku a bez čidel zabezpečení naopak nemá důvod za Z-Wave připlácet, Zigbee jí u osvětlení a zásuvek stačí beze zbytku.

Přidávání a odebírání zařízení

Rozdíl je hlavně v pojmenování a v přísnosti kroku, ne v celkové obtížnosti. Z-Wave chce mít centrálu ve správném režimu přesně ve chvíli párování (podrobný postup pro inclusion a exclusion popisuje text o Z-Wave), Zigbee bývá o něco benevolentnější, tlačítko v aplikaci a krátké podržení na zařízení obvykle stačí i bez přesného načasování (postup u Zigbee). Zapomenuté řádné odebrání má u obou stejný důsledek: síť si zařízení dál pamatuje a zbytečně kolem něj počítá trasy, které nikam nevedou.

Na co si dát pozor

Než koupíte Z-Wave zařízení mimo českého prodejce, ověřte, že jde o evropskou verzi na 868,42 MHz. Jinak se s domácí sítí nespáruje vůbec, ani po přeflashování softwaru. U Zigbee zase před nákupem raději ověřte u výrobce hubu, jestli cizí zařízení přijímá bez omezení funkcí, certifikace protokolu samotná to negarantuje.

Zásahy do pevné elektroinstalace, včetně spínacích modulů za vypínačem, nechte v obou případech elektrikáři s oprávněním. U zámku, ať už na Z-Wave, nebo méně obvykle na Zigbee, si předem ověřte, kde přesně skončí záznam o vstupu a nastavených kódech a jestli se dá odemknout, i když zrovna vypadne internet. Náhradní mechanický klíč u dveří nevynechávejte bez ohledu na to, jaký protokol zámek uvnitř používá.

Shrnutí

Z-Wave a Zigbee řeší podobný úkol s jiným rozložením priorit. Z-Wave sází na spolehlivost, předvídatelnost a vynucenou kompatibilitu, za cenu vyšší ceny a užší nabídky. Zigbee sází na širokou nabídku a nižší cenu, za cenu menší jistoty, že si zařízení dvou značek bez omezení rozumí. Většina domácností nakonec kombinuje oba, podle toho, kde jde o zabezpečení a kde jen o pohodlí.