Chytrá domácnost ví, v kolik hodin vstáváte, kdy odcházíte z bytu a kdy je celý týden prázdný. Ví to i tehdy, když v ní není jediná kamera, protože stejný obrázek se poskládá z časů rozsvícení, z pohybových čidel a z toho, kdy klesla teplota v obývacím pokoji. Bezpečnost dat v chytré domácnosti se proto řeší hlavně kvůli tomu, co se z běžného provozu dá odvodit.

Obsah záznamu je až druhá vrstva problému.

Co která zařízení opravdu sbírají

Zařízení v domácnosti se z pohledu dat dělí do několika skupin a rozdíly mezi nimi jsou velké. Čidla a spínače posílají krátké stavové zprávy.

Otevřeno, zavřeno, pohyb, teplota, spotřeba ve wattech. Jeden takový záznam neříká skoro nic. Roční historie z jednoho bytu je ale velmi přesný popis života domácnosti, včetně toho, kdy chodíte spát a kdy jezdíte na dovolenou.

Termostaty a hlavice přidávají teplotní profil a přítomnost. Část z nich pracuje s polohou telefonu, aby poznaly, že se majitel blíží domů. Do systému tak vstupují údaje o poloze konkrétního člověka, tedy kategorie, kterou termostat na první pohled nepotřebuje.

Kamery, videozvonky a chůvičky sbírají obraz, často i zvuk. Hlasoví asistenti pracují s nahrávkami hlasu a s přepisem toho, co jste řekli. A nad tím vším stojí data o účtu, tedy e-mail, telefon, adresa, platební údaje u placených služeb a záznamy o tom, kdy a odkud jste se přihlásili. Tahle vrstva se přehlíží nejčastěji, přitom právě ona bývá cílem úniků.

Kudy data odcházejí z bytu

Cesta obvykle vede přes aplikaci a přes server výrobce. Zařízení se po zapnutí spojí s cloudem, tedy s infrastrukturou provozovatele, a od té chvíle jde většina komunikace přes něj, i když stojíte metr od kamery.

Server nemusí stát v Evropě. U řady výrobců je jeho umístění uvedené v podmínkách služby, u levných zařízení z tržišť se to často nedozvíte vůbec.

Vedle samotného výrobce bývají ve hře další subjekty. Poskytovatel úložiště, provozovatel analytiky uvnitř aplikace, služba pro rozesílání upozornění do telefonu. Každý z nich vidí jinou část toku a jejich seznam patří do zásad zpracování osobních údajů, které ke službě přiložil výrobce. Zvláštní pozornost si zaslouží samotná mobilní aplikace. Ta často žádá oprávnění, která k ovládání žárovky nepotřebuje, typicky přístup ke kontaktům nebo k přesné poloze na pozadí. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost proto radí projít oprávnění aplikací a smazat všechno, co nevyužíváte. U chytré domácnosti to platí dvojnásob, protože aplikací bývá v telefonu několik.

Lokální zpracování mění zadání

Lokální řízení znamená, že logika běží v centrální jednotce doma, tedy v hubu, a k výrobci neodchází nic nebo jen minimum. Cloudové řízení posílá povely přes server provozovatele.

Rozdíl je vidět na jednoduchém příkladu. Automatizace rozsvěcující světlo při pohybu na chodbě běží lokálně tak, že čidlo pošle zprávu hubu a hub sepne světlo. V cloudové variantě putuje ta samá informace na server výrobce a zpět, takže poskytovatel má záznam o každém pohybu v chodbě. Lokální varianta má i své daně. Start je složitější, hub stojí peníze, aktualizace si musíte hlídat sami a záloha nastavení leží na vás. Domácnost, která chce ovládat světla z telefonu a nic víc, si tímhle směrem zbytečně přidělá práci. Dává smysl u instalací, kde na systému visí topení, přístup do domu a kamery.

Většina domácností skončí u kombinace. Zabezpečení a topení lokálně, drobnosti přes cloud. Který systém kolik komunikace pouští ven, se dá odhadnout z přehledu systémů chytré domácnosti.

Kdo je podle GDPR správce

Pojem správce definuje nařízení (EU) 2016/679, tedy GDPR, jako toho, kdo určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů a za zpracování primárně odpovídá. Tuhle definici používá i Úřad pro ochranu osobních údajů ve své základní příručce. Pro domácnost z toho plynou dvě různé role a plete se to často.

Vůči údajům, které o vás zpracovává výrobce na svých serverech, jste subjektem údajů a správcem je výrobce. Vy si vůči němu můžete nárokovat práva popsaná níže. Vůči vlastní domácnosti obvykle správcem nejste, protože GDPR se podle svého článku 2 odst. 2 písm. c) nevztahuje na zpracování osobních údajů fyzickou osobou v rámci činnosti čistě osobní povahy nebo činnosti prováděné výhradně v domácnosti. Tuhle takzvanou domácnostní výjimku potvrzuje ÚOOÚ i pro kamery a mluví v této souvislosti o přiměřené ochraně vlastního obydlí kamerou.

Výjimka má hranice a právě na nich vznikají spory. Jakmile záběr kamery míří mimo vlastní nemovitost, nebo jakmile záznam někomu předáváte, situace se mění. Posouzení konkrétního případu patří na ÚOOÚ nebo k právníkovi. Rady z internetových diskuzí bývají v téhle otázce zavádějící.

Co po výrobci můžete chtít

Práva subjektu údajů jsou konkrétní a dají se uplatnit e-mailem. Úřad pro ochranu osobních údajů jich ve své příručce jmenuje sedm.

Právo na informaci o tom, že zpracování probíhá. Právo na přístup, tedy zjistit, jestli jsou vaše údaje zpracovávány a získat k nim přístup. Právo na opravu nepřesných údajů. Právo na výmaz. Právo na omezení zpracování. Právo na přenositelnost, tedy získat údaje ve strukturovaném, běžně používaném a strojově čitelném formátu. A právo vznést námitku proti zpracování.

K tomu se přidává právo nebýt předmětem výhradně automatizovaného rozhodování s právními účinky.

Lhůta je dána. Podle ÚOOÚ musí správce informace poskytnout bez zbytečného odkladu a v každém případě do jednoho měsíce od obdržení žádosti, lhůtu lze prodloužit o další dva měsíce, o čemž vás musí správce informovat.

Právo na výmaz přitom není absolutní. Správce může mít vlastní povinnost údaje po nějakou dobu uchovat, typicky u účetních dokladů k placené službě. Vyplatí se proto žádat konkrétně: smazání nahrávek z kamery za dané období je jiná žádost než zrušení celého účtu.

Když firma skončí nebo se prodá

Tohle je slabé místo, na které se při nákupu nemyslí. Zařízení, které bez cloudu neumí nic, je po vypnutí služby jen krabička. Otázka dat je ale samostatná a odpověď na ni bývá v podmínkách služby.

Před nákupem se dá zjistit několik věcí, jestli podmínky uvádějí, co se s daty stane při ukončení služby a jak dlouho je poskytovatel drží. Jestli existuje export historie a záznamů, tedy zda si obsah odnesete pryč. A jestli podmínky počítají s převodem na jiného provozovatele, což je situace, která nastane při prodeji firmy nebo její části.

Praktické doporučení zní stáhnout si důležité záznamy dřív, než je budete potřebovat. Cloudové služby mívají omezenou dobu uchování a záznam, který byl užitečný pro policii nebo pro pojišťovnu, mezitím zmizí sám od sebe. U menších značek se hodí připočíst ještě jednu úvahu. Když se výrobce nedá dohledat a neuvádí evropského zástupce, uplatnění práv podle GDPR je papírově možné a prakticky obtížné.

Kamery a mikrofony uvnitř bytu

Vnitřní kamera řeší jiný problém než ta venkovní a nese jiné riziko. Dává smysl tehdy, když nikdo není doma, a přestává dávat smysl ve chvíli, kdy je rodina uvnitř.

Modely s clonou nebo s automatickým vypnutím podle přítomnosti tenhle rozpor zmírňují, ale spolehnout se dá jen na kameru odpojenou od proudu. Software se dá přenastavit vzdáleně, mechanická clona ne.

U mikrofonů platí totéž a lidé je přehlížejí. Řada kamer nahrává i zvuk, a to i tam, kde majiteli šlo jen o obraz. Zvuk se u většiny zařízení dá vypnout a u vnitřní kamery to bývá rozumné nastavení.

Kde záznam leží, rozhoduje o tom, kdo se k němu dostane. Cloud přežije krádež kamery, ale snímky z obývacího pokoje pak leží na serveru poskytovatele a přístup k nim chrání vaše heslo, lokální úložiště drží data doma a zmizí spolu se zařízením. Podrobně to rozebírá článek o tom, jak vybrat Wi-Fi kameru a kam tečou data.

Sousedé a společné prostory

Tady se domácnostní výjimka nejčastěji trhá. ÚOOÚ na svých stránkách uvádí, že předpisy nebrání nároku každého občana chránit si nemovitost včetně pozemku kamerou. Zároveň žádá, aby byla kamera nastavena přiměřeně a adekvátně a nezasahovala nepřiměřeně do soukromí druhých, zejména tím, že by mířila do prostoru nemovitosti souseda.

Stejná logika platí pro ulici. Podle ÚOOÚ nesmí záběr nepřiměřeně zasahovat veřejné prostranství v okolí nemovitosti nad rámec nezbytný pro identifikaci případného útočníka. Monitorování širšího veřejného prostranství připouští jen výjimečně.

Společné prostory bytového domu, tedy chodba, sklepy nebo garáž, jsou samostatná kapitola a ověřené stránky ÚOOÚ se k nim výslovně nevyjadřují. Instalace videozvonku snímajícího společnou chodbu se proto řeší se společenstvím vlastníků nebo s družstvem a v nejasném případě s právníkem.

Podrobný výklad k videotechnice vydal Evropský sbor pro ochranu osobních údajů jako Pokyny 3/2019 ke zpracování osobních údajů prostřednictvím videotechniky, přijaté 30. ledna 2020. Je to primární zdroj, ze kterého vychází většina českých výkladů. Praktické pravidlo, které spory předchází, je jednoduché. Kamera má zabírat jen vlastní vstup a vlastní pozemek. Sousedovo okno v záběru nevyváží žádný přínos.

Děti, chůvičky a hosté

Chůvička je kamera s mikrofonem v dětském pokoji, tedy zařízení s nejcitlivějším obsahem v bytě. Evropská regulace ji z toho důvodu vyčleňuje zvlášť. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/30 výslovně jmenuje zařízení pro péči o děti mezi kategoriemi, na které se vztahují požadavky na ochranu osobních údajů a soukromí u rádiových zařízení. Jeho použitelnost byla posunuta na 1. srpna 2025. U dětí staršího věku přibývá druhá otázka, tedy souhlas. Kamera v pokoji dospívajícího je jiná situace než kamera nad postýlkou a rodina si to má vyjasnit dřív, než se zařízení pověsí na zeď.

Hosté a řemeslníci jsou další skupina, na kterou se zapomíná. Návštěva netuší, že ji snímá videozvonek nebo že v obývacím pokoji stojí zapnutá kamera. Nejjednodušší postup je říct to nahlas a vnitřní kamery při návštěvě vypnout.

Hlasoví asistenti k tomu přidávají mikrofon, který poslouchá klíčové slovo a po jeho zaznění posílá nahrávku k provozovateli. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů se jim věnoval v Pokynech 02/2021 k virtuálním hlasovým asistentům, přijatých 7. července 2021. Mezi doporučeními je i to, aby uživatel mohl uplatnit svá práva jednoduchými hlasovými povely.

Praktický dopad na domácnost je banální a účinný. Historii hlasových příkazů se vyplatí jednou za čas projít a smazat, ukládání nahrávek se u většiny služeb dá omezit a v ložnici nebo v dětském pokoji chytrý reproduktor stát nemusí. Ovládacích cest, které mikrofon nepotřebují, je dost, popisuje je článek o ovládání chytré domácnosti.

Když dojde k úniku

Únik dat u poskytovatele je situace, kterou uživatel neovlivní, ale má o ní právo vědět. ÚOOÚ popisuje porušení zabezpečení osobních údajů jako událost, která může mít za následek riziko pro práva a svobody fyzických osob, typicky kybernetický útok vedoucí k úniku dat. Správce musí incident ohlásit dozorovému úřadu bez zbytečného odkladu, pokud možno do 72 hodin od okamžiku, kdy se o něm dozvěděl. Pokud je pravděpodobné, že případ bude mít za následek vysoké riziko pro práva a svobody dotčených osob, musí je informovat i přímo.

Z toho plyne praktický důsledek pro domácnost. E-mail od výrobce, který oznamuje bezpečnostní incident, patří mezi zprávy, které se čtou hned. Nastavte si nové heslo, podívejte se do účtu na historii přihlášení a odeberte přístup zařízením, která tam nepoznáváte.

Co omezí odtok dat z domácnosti

Nejúčinnější opatření padne ještě v obchodě. Zařízení, které posílá data ven i tam, kde by nemuselo, se pak dodatečně nepřenastaví.

Před nákupem si projděte, co zařízení umí bez účtu u výrobce, část čidel a spínačů se dá provozovat čistě lokálně přes hub a k výrobci pak neodchází nic. Jak se z čidel skládá užitečná část instalace, ukazuje přehled senzorů a detektorů.

Po instalaci pomůže několik nastavení, která se dělají jednou. Vypnout nahrávání zvuku tam, kde stačí obraz. Zkrátit dobu uchování záznamu na to, co opravdu potřebujete. Odebrat aplikaci oprávnění, která k ovládání nepotřebuje.

Zrušit sdílení účtu s lidmi, kteří v domácnosti už nebydlí. A jednou za rok projít seznam zařízení v účtu. Stará kamera, kterou jste vyhodili, ale nesmazali z aplikace, je otevřený přístupový bod. Zbývající technická opatření, tedy hesla, dvoufázové ověření a oddělenou síť, popisuje článek o chytrém zabezpečení domácnosti.

Na co si dát pozor

  • U každého zařízení s kamerou nebo mikrofonem zjistěte, kde se ukládá záznam, jak dlouho tam zůstává a kdo se k němu dostane.
  • Zvuk u kamer se dá obvykle vypnout. U vnitřních kamer to bývá rozumné nastavení.
  • Kamera má zabírat vlastní vstup a vlastní pozemek. Záběr do sousedovy nemovitosti řeší ÚOOÚ jako nepřiměřený zásah.
  • Videozvonek snímající společnou chodbu bytového domu řešte se společenstvím vlastníků a v nejasném případě s právníkem.
  • Před nákupem si přečtěte, co se s daty stane při ukončení služby a jestli existuje export.
  • Práva podle GDPR uplatňujte konkrétně a písemně. Správce má na odpověď měsíc s možností prodloužení o dva měsíce.
  • Chytrý reproduktor s mikrofonem nemusí stát v ložnici ani v dětském pokoji.

Otázka, kterou se vyplatí položit před nákupem

Většina rozhodnutí o soukromí padne dřív, než se zařízení vybalí. Krabička, která bez cloudu neumí nic, bude posílat data ven každý den provozu a žádné nastavení v aplikaci to nezmění.

Stojí proto za to ptát se prodejce na dvě věci, co zařízení zvládne bez připojení k serveru výrobce a kde ten server stojí. Odpověď typu to se dozvíte v aplikaci znamená v praxi ne.

Zbytek je otázka údržby. Jednorázové nastavení po instalaci zestárne během roku, takže se vyplatí pravidelně projít, kdo má k systému přístup a která zařízení v účtu už dávno neexistují. Souvislost s ostatními riziky instalace shrnuje článek o rizicích chytré domácnosti.